Aktuality‎ > ‎

Senioři - otázky a odpovědi

přidáno: 20. 3. 2020 1:07, autor: Oldřich Navrátil   [ aktualizováno 20. 3. 2020 15:05 ]
Mí rodiče (prarodiče) odmítají nosit roušku. Jak je mám přinutit?

K nošení roušky nikoho nepřinutíte násilím! Nyní je to však povinnost, takže pokud půjdou ven, pak všichni kolem nich roušku mít budou – dnes už je „divný“ ten, kdo roušku nemá. Navíc do obchodu je bez roušky ani nepustí. Není vyloučeno, že policie začne nošení roušky kontrolovat a vynucovat (sankce až 20.000 Kč). Zkuste všechny tyto důvody rodičům v klidu vysvětlit. Na druhé straně – jsou-li svéprávní, mají právo o sobě rozhodovat sami. Pro komunikaci s lidmi v seniorském věku doporučujeme sdělovat jasné, konkrétní a stručné informace. Pokud diskuse o nošení roušek není účinná, doporučujeme o věcech, které jsou nyní nutné, nediskutovat. Diskusi můžete odložit na předem danou stanovenou dobu, například na určitý den v týdnu. Nastavení pevných mantinelů pomáhá přenastavení bezpečného rámce, což je nutné zvláště u lidí starších.

 

? Rodiče se nechtějí zdržovat doma, naopak využívají prázdných nákupních středisek a slev. Jak jim to mám rozmluvit?

Zbytečným chozením ven se aktuálně zvyšuje riziko. Zkuste se nabídnout, že sami nakoupíte, jde-li o vycházku prarodičů a radost ze slev – vysvětlete jim, nejen infekční rizika (rozumově) – ale také své obavy a starost (emočně) - nejen o ně, ale i o vás, celou rodinu (a druhé lidi). Mnoho lidí vidí pochopitelně ve stresu jen své potřeby. Nákupy ano, ale ne jako společenská akce. Procházka na vzduch je posilující, ale jen tam, kde není riziko nákazy. 

V „rozmluvení“ nebezpečných aktivit se vyplácí trpělivost a stále dokola opakovat, proč jsou nebezpečné. Někdy se musí jedna a ta stejná věc opakovat stále dokola, každý den (někdy i víckrát). Na někoho platí to, že to nařídili „autority“; na jiného zase to, že nám tím přidělávají starosti; jiní slyší na „i soused/ka“; jindy pomůže i přiměřené „rozzlobení se“, ale zůstaňte laskaví. V některých rodinách funguje také to, že danou informaci sděluje osoba, kterou rodiče respektují (syn, dcera, zeť, rodinný přítel…) Musíte postupovat podle toho, jak své rodiče (prarodiče) znáte, co na ně obvykle platí. Není univerzální rada. Obrňte se trpělivostí. Někdy se u seniorů objevuje i to, že se chtějí rychle vracet ke svým stereotypům. Ptají se, do kdy budou nařízení platit a diví se, že nevíte, nebo že příští týden určitě ještě ano. Pro staré lidi je zásadní jejich denní/týdenní režim a zvyklosti – obecně jim to pomáhá zvládat jejich život. Špatně přijímají změny a každé vybočení z řádu je znejišťuje. Pomozte jim najít nový režim, jak si zorganizují svůj den. Hodně pomáhá, když si předem domluvíte přesný čas, kdy jim budete pravidelně volat nebo kdy s nimi budete v kontaktu po sociálních sítích (vhodná je i kombinace obojího). Důležité je tento harmonogram dodržet. Kontakt nenechávejte pouze na sobě – začleňte další členy rodiny. Podpořte své seniory také v kontaktu s jejich přáteli a vrstevníky (samozřejmě telefonickém atp.). Nabídněte jim aktivity viz další zde již uveřejněné příspěvky a následně se opravdově zajímejte o to, co dělali, co nového vyzkoušeli, jaký měli den…

Rodiče potřebuji posílit bezpečí, neb jejich režim je narušen. Místo rozmluvy lze přenastavit režim tak, aby byl srozumitelný, nový režim napsat na papír. Oblasti, které nyní nejdou zajistit, například sociální kontakt, zkusíte za své rodiče vyřešit náhradou, například prostřednictvím on-line aplikací, linek pro seniory, a to také do režimu zapsat. Důležité je také počítat se studem lidí volat někomu cizímu. Toto je dobré sdělit dopředu, že jde o adekvátní pocit dané situaci.

 

? Neexistuje nějaká právní povinnost, na kterou bych se odvolal?

Teď je důležité maximálně respektovat všechna doporučení. Chráníte tím sebe, ale také své blízké – jak by se oni pak měli vyrovnat s vědomím, že vás mohli nakazit. To by pro ně bylo hodně těžké. Nastavte si pravidla vzájemného kontaktu na dálku a přijměte některá opatření z doporučení viz „Jste senioři a musíte zůstat v těchto dnech doma?“


? Rodiče trvají na tom, abychom za nimi jezdili na návštěvu. My se ale bojíme, že je nakazíme. Co máme dělat?

Právě proto, že jde o blízké osoby, je třeba být zvýšeně opatrný – oboustranně. Žijete-li v různých domácnostech a potkáváte tak různé skupiny lidí – je riziko infekce výrazně vyšší. V této době je třeba podpora a častý kontakt – ne však nutně osobní. Využijte dostupné technické prostředky – mobil, tablet, video kontakt (WhatsApp, Skype…) a posilujte se denně navzájem telefonními hovory. Zvažte, kolik by stálo zřízení wifi a pořízení např. jednoduchého tabletu. Kdyby měl kdokoli z rodiny žloutenku nebo jinou nakažlivou nemoc, také byste nebyli kontaktní. Domluvte se na rovinu (asertivně) na omezení fyzického kontaktu z důvodu ochrany rodičů a zvyšte komunikaci přes techniku, dle vlastních možností. Nákaza nerespektuje rodinné vztahy. Doporučujeme nastavit pravidelný telefonický kontakt, ideálně v předem dohodnutý čas. Je také dobré si pravidla dopředu sdělit. 

 

? Jsem doma stále zavřený a moje děti za mnou kvůli mé ochraně nechtějí jezdit. Mně však více stresuje, že jsem sám. Radši bych je viděl. Neexistuje nějaká právní povinnost, na kterou bych se odvolal? Přežili jsme válku, smrti se nebojíme. Doma ale být nechceme. Tohle je jako vězení. 

Jsou to různé záležitosti. Infekční nebezpečí a kontakt. Děti jsou odpovědné dočasným omezením kontaktu, pro seniory může být nákaza životně ohrožující. Otázkou je, jak překonat samotu.  Jde o míru rizika, kterou člověk podstupuje sám a do které uvrhuje lidi okolo sebe. Život se nezastavil. Chodit se dá ven s roušku, desinfekcí na ruce atd. S dětmi je důležité udržovat kontakt přes techniku např. mobil, ev. video hovor (jde-li to technicky), požádat dospělé děti o pomoc při práci s chytrým mobilem / tabletem. Telefonujte častěji s rodinou, s přáteli. Osobní kontakt je důležitý, ale v nouzi jde o vzájemné zdraví. Setkávat se osobně málo a bezpečně - je lepší než popírat rizika. Láska nechrání před možností nákazy. Jejich pocity jsou pochopitelné, souvisí s izolací, velkou nejistotou a strachem. Přirozenou reakcí lidí, na tyto pocity, je se shlukovat s druhými sobě blízkými lidmi, držet se například za ruce a sdílet své obavy a strachy. To nyní nelze, tudíž pojďme využít alternativní způsoby. Domluvte si s vašimi dětmi dobu, kdy si budete volat. Volejte si volat častěji a pravidelně.  A také zkuste zavolat na některou linku pro seniory či sledovat na ČT3 zajímavý film a vyslechnout si ucelené informace. Nejste v tom sami. 


Další otázky a odpovědi najdete zde: http://www.uracr.cz/koroporadna

Odpovědi zpracovali Ing. Kamila Bobysudová, Mgr. Kateřina Halfarová a PhDr. Oswald Schorm

Comments