Aktuality‎ > ‎

Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 2/2018 ke střídavé péči

přidáno: 4. 3. 2018 6:55, autor: Oldřich Navrátil   [ aktualizováno 4. 3. 2018 7:06 ]

Střídavá péče o nezletilé dítě je v poslední době módním zaklínadlem, o něž usiluje řada rodičů, zatímco jiní se mu zuřivě brání. Tato forma péče o děti však není ani jediná, ani všespasitelná. Vzhledem k neutuchajícím bojům o děti a stále bojovnějším pozicím některých rodičů i zkresleným představám veřejnosti vydala Unie rodinných advokátům následující stanovisko k tomuto fenoménu:

Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 2/2018 ke střídavé péči

Střídavá péči není univerzálním ani přednostním způsobem péče o dítě. Unie rodinných advokátů nesouhlasí se zjednodušeným pohledem a doporučuje zvolit následující podmínky pro její použití:

1)      Dohoda rodičů – partnerů bohužel bývalých, ale nyní vzájemně se respektujících tolerantních jedinců, v ideálním případě kamarádů, jež berou v úvahu zájmy a potřeby svých dětí. Válčení na toto poli je totiž kontraproduktivní, a tedy vyloučené.

2)     Jedna škola, jeden dětský lékař, zachované mimoškolní aktivity dítěte – ideálem jsou rodiče bydlící v dochozí vzdálenosti, aby se z dítěte nestal baťůžkář a cestovatel.

Aktivistické trvání na střídavé péči ze strany otců či odpor proti její realizaci na straně matek ukazuje, že rodič nemyslí na zájmy dítěte, ale především na své vlastní. V praxi je totiž neznatelná hranice mezi střídavou péčí a rozšířeným stykem, s nímž dnes od soudu odchází každý rodič, jenž o něj požádá. Zákonný koncept rodičovské odpovědnosti dnes vylučuje, aby o dítku rozhodoval jen jeden z rodičů, protože navzdory soudnímu rozhodnutí mají otec i matka stejné právo účastnit se života dítěte a rozhodovat o něm.

Za této situace je boj o dny či hodiny krátkozraký a nelogický, podobně jako snaha bojujících rodičů přesvědčit soud o svém pohledu na věc. Rozumnější je ochota ke kompromisu a ohled na přání a situaci každého dítěte, jež je unikátní a neopakovatelné. Unie rodinných advokátů proto doporučuje (rodičům, soudům, finančním úřadům i zákonodárcům) přijmout za své následující:

3)     Rozumné financování péče o dítě – výživné i daňové úlevy musí zohledňovat skutečný podíl rodičů na péči o dítě v souladu se zásadou, že čím více otec o dítě pečuje, tím nižší výživné mu soud má soud vyměřit.

4)     Spravedlivá dělba cestovních nákladů – cesty dětí za rodiči nemůže nést či zajišťovat jen jeden z rodičů; rozumný soud má zohlednit, že otec si vyzvedává dítě v bydlišti matky a po styku je tamtéž zase vrací, a náklady a zajištění cesty mezi rodiče rozdělí.

Pokud se rodiče o péči o dítě nedohodnou a ani soudní rozhodnutí nevede ke zklidnění vztahů, je násilná cesta za pomoci soudů, opatrovníků, policie, pokut, výzev, trestních oznámení, výkonu rozhodnutí a dalších silových metod zničující pro psychiku dítěte i pro jeho zdárný duševní a tělesný vývoj. Rodič, který to nepochopí, dítěti navzdory svým vzletným prohlášením nenávratně škodí.

Ċ
Oldřich Navrátil,
4. 3. 2018 6:59
Comments