Názory‎ > ‎

Asertivní advokacie

přidáno: 5. 11. 2020 5:01, autor: Oldřich Navrátil

Psát do Bulletinu advokacie o advokátním vzdělávání je jako nosit sovy do Atén nebo vodu do řek. Všichni advokáti i koncipienti ho čtou, a kdo chce poskytovat právní pomoc kvalitně, stejně si po večerech listuje úzetky a klopotně se snaží neztratit kontakt s rychle se měnícím právem své specializace. Jenomže vedle právních a advokátních znalostí a dovedností existuje ještě jiná dimenze.

Unie rodinných advokátů vznikla v lednu 2018, brzy tedy oslaví své třetí narozeniny. Od počátku věnovala vzdělávání většinu své pozornosti, leč velmi brzy si uvědomila, že největší nedostatky musí dohnat právě v oné třetí dimenzi. Tak jsme se dostali až k asertivitě, kterou nás učí osvojit si psycholog PhDr. Oswald Schorm. Možná vás napadne – kdo jiný než advokáti ovládá asertivitu? Odpověď ale není vůbec jednoduchá. Advokacie je pomáhající profese a jako taková přitahuje zvláštně nastavené jedince, podobně jako medicína, sociální práce nebo pedagogika. Lidé, kteří chtějí jiným pomáhat, mají problém s odmítáním jiných, obtížně dokáží nastavovat hranice. Odmítnout klienta se rovná smrtelnému hříchu. Advokát zkroušen sedí v kanceláři a s hlavou v dlaních přemýšlí, zda se neunáhlil a jak to klient zvládne bez jeho pomoci.

Nastavování hranic je ovšem celoživotní perná práce, které se většina advokátů klopotně musí učit. V první fázi jsme schopni si za klienta lehnout pod vlak a nastavit vlastní tělo, aby on sám nepřišel k úhoně. Posléze advokát v nejlepším věku zjistí, že klienti, za které se pral nejvíce, si jeho nasazení váží mnohem méně, než by se slušelo a patřilo. Objeví také, že mezi klienty se najdou zruční manipulátoři, kteří ho obalamutí tu slzami, tu přehráváním vlastního neštěstí, ba dokonce i vydíráním („Kdo jiný než vy, pane doktore…!“). Advokát bývá bytostí, již lidské neštěstí nenechá chladnou, proto rád kvůli klientovi oželí oběd, ukrojí čas vyhrazený spánku, pracuje o víkendu a v době své dovolené, o kauze přemýšlí na tenise či golfu a problémy klientů si s sebou nosí jako virtuální břemeno všude, kudy chodí.

Slýcháme to od kolegů ze všech stran. Jak je máme odmítnout, když je jim ouvej? Jak jim říct, že čas není natahovací a práci je možno věnovat jen 8 – 10 – 12 – 16 hodin denně? Jenomže kvalitní právní pomoc neposkytne advokát nervózní a nevyspalý, hladový a žíznivý, s kolabujícím soukromým životem a odcházejícím zdravím. Ale nejen proto je třeba občas říci klientovi jasné NE. Kolegové, kteří se to nenaučí, se dříve či později dostanou kvůli klientovi do pekelné šlamastyky, kárného řízení a občas i před trestní soud a do vězení.

Příběhy klientů se nás často emocionálně dotknou, ale odstup a střízlivé vyhodnocení reality je v právní branži žádoucí mnohem víc. Po odmítnutí máme někdy pocit viny. I to je třeba si přiznat a rozebrat, uvědomit si, jaké emoce a potřeby v nás jsou za ten pocit odpovědné. Pochopitelně že mnohem lehčí to mají sociopaté. Ti od kolébky dokáží všem kolem sebe říkat ne, jako když bičem mrská, a žádný pocit viny je netrápí, neboť problém spatřují vždycky u ostatních. Ale netřeba smutnit. Být advokátem je pracovní role, která se dá časem naučit.

Podobným neuralgickým bodem advokacie je schopnost unést klientovu prohru. Čas od času se to každému z nás stane, ale než plakat, kolabovat, smutnit a probdít několik následujících nocí, je lepší osvojit si jiný přístup k věci: snažili jsme se, udělali jsme vše, co bylo v našich silách. Možná s prohrou získáme i poučení do budoucích časů. Ne, neděláme chyby, ale sbíráme zkušenosti. Každým prohraným sporem se učíme.

Minulost přece nijak nezměníme. Na místě je sednout si s klientem a rozebrat s ním, jak soud rozhodl a proč. Pomoci i jemu prohru přijmout a jít dál. Možná to není prohra definitivní. Výborným nástrojem ke zvládnutí klientovy prohry je supervize, což je technika, o níž si řekneme něco zase příště. Naše práce je plná emocí, proto každý advokát potřebuje ventil, jímž může být právě supervize, relaxace, sport, jiná aktivita, jež mu dovolí se odreagovat a odpočinout.

Další podrobnosti o činnosti Unie rodinných advokátů, stanovy, přihlášky a kompletní seznam členů najdete na webových stránkách naší unie (www.uracr.cz).

Psáno pro Bulletin advokacie (č. 10/2020). JUDr. Daniela Kovářová

Comments