Názory‎ > ‎

Unii jsme museli založit právě v této době

přidáno: 14. 1. 2018 7:44, autor: Oldřich Navrátil   [ aktualizováno 14. 1. 2018 23:10 ]
Prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová poskytla rozhovor serveru Česká justice - o vzniku unie, o právech otců, o rodinných sporech, o občanském zákoníku a o věcném záměru nového civilního soudního řádu.
Rodinný advokát má podle exministryně spravedlnosti Daniely Kovářové spory zklidňovat, nikoliv akcelerovat. I proto známá právnička založila Unii rodinných advokátů. Ta chce rodičům pomáhat spory řešit zejména mimosoudní cestou a podporovat tradiční pojetí rodiny. Střídavá péče je podle ní modelem vhodným jen ve velmi úzkém okruhu případů.

Před nedávnem představil ministr spravedlnosti věcný záměr nového civilního soudního řádu, v němž počítá s povinným advokátním zastoupením. Jak se na tento nápad díváte?
Advokátní proces dlouhodobě podporuji, i když si nejsem jista, zda by současné dva procesní předpisy (občanský soudní řád a zákon o zvláštních řízeních soudních) měly být rozšířeny o několik norem dalších, mj. o zvláštní zákon o doručování. Špatným příkladem nehodným následování je platný občanský zákoník, který stovkami paragrafů nahradil poměrně úsporný zákon o rodině. Po čtyřech letech účinnosti už se dá konstatovat, že v rodinném právu žádné nebe na zemi nepřinesl, naopak zákaz diskriminace a postupné liberalizační tendence vedou k tomu, že při výchově dítěte je možné a dovolené cokoliv a děťátko se často ocitá na nekonečném skautském táboře, pendluje s batohem na zádech od jednoho rodiče ke druhému, v lepším případě se stále přizpůsobuje a v horším kolabuje, nechá se rodiči uplácet nebo je naopak svými rozmary vydírá. Možná bychom měli spíš uvažovat o návratu ke staré dobré úpravě, která bez velkých řečí (a přiznejme, že také bez zbytnělých práv tatínků, jež mnoho dobrého žádné straně nepřinesla) fungovala. Vinou Úmluvy o právech dítěte zkřížené s právem nezletilce vyslovit se ke každé prkotině dnes vyrůstá generace rozmazlenců, které se rodiče bojí i jen okřiknout. Že sám život není procházka růžovou zahradou, jako kdyby právo nebralo na zřetel.

Chápu to tedy správně, že jste odpůrkyní střídavé péče?
Nikoliv, střídavá péče je skvělý institut pro výborně spolupracující a kamarádské rodiče, kteří bydlí v bytech vzdálených od sebe v dochozí vzdálenosti, tedy nejlépe na opačném konci ulice či vsi. V ostatních případech, zejména pokud spolu rodiče nekomunikují či se odstěhují někam daleko, působí dítěti utrpení a ono pak z rodičovské péče odchází tak brzy, jak to jen je možné (na internát, na vysokou školu nebo k jiným lidem). Pro dítě bývala určitě lepší dávno minulá praxe, kdy bylo dítě svěřeno matce, jež o něm výlučně rozhodovala, a s tatínkem se děťátko vůbec nevídalo. Tento prastarý model svědčil dítěti určitě lépe než dnešní rozhádané dvojice, které za pomoci soudu řeší každou prkotinu, která se jejich dítěte týká.
Než se na mě otcové slétnou jako supi za právě vyslovená slova, dodám jednu radu právě pro ně: Dnes už tatínek nemusí bojovat za střídavou péči, naopak tento institut se pomalu stává spíše reliktem doby minulé. Dnes si totiž lze bez problémů vysoudit tzv. rozšířený styk (pátek-neděle v jednom týdnu a středa či čtvrtek ve druhém týdnu plus polovinu velkých letních prázdnin a ob rok všechny ostatní svátky a dny volna). To znamená, že bez požadavku střídavé péče má tatínek v péči děti 45 % času a maminka 55 % času, což se oné proklínané střídavé péči takřka vyrovná. I v těchto případech platí, že funguje jen tehdy, pokud spolu rodiče vycházejí. Moudrý rodič tedy usiluje o to, aby se po rozpadu vztahu stal kamarádem svého expartnera. Ve všech ostatních případech to bohužel odskáče dítě.

Unie rodinných advokátů podle své první tiskové zprávy podporuje tradiční pojetí rodiny, které představují manželé a jejich děti. Ale dnes už více než polovina společnosti žije nesezdaně a každé druhé dítě se narodí mimo manželství. Chcete tedy současný stav zvrátit nebo změnit, aby byly nemanželské děti opět diskriminovány?

To jsou ty dnešní prapodivné paradoxy. Všichni považujeme rodinu za veledůležitou, každého z nás přece vytvářela a formovala, a přesto kolem sebe nevidím žádnou stranu, jež by se jí nějak aktivně zastávala, ani snahy její situaci zlepšit, ba dokonce ani obhajovat. Právě naopak – halasně podporujeme právo ženy pořídit si dítě bez partnera, nutíme podniky do zkrácených úvazků, ačkoliv o ně ani samy ženy nestojí, popoháníme matky, aby se brzy vracely z rodičovské dovolené, či uměle cpeme na jejich místa muže, první strany novin zaplňujeme diskusí o adopci dětí homosexuálními páry, ačkoliv jde o minoritu, jež by si zasloužila zařazení někam na poslední stránku kuriozit, podobně jako třetí či čtvrté pohlaví. Měli bychom naopak dobrá manželství oslavovat a psát o tom, jak zlepšit vzájemnou komunikaci, jak vyjít s druhým člověkem, jak s lidmi obecně lépe vycházet, jak se ovládat a pracovat na sobě, a ne jak se rychle rozvést nebo rozejít. Ať si každý žije podle svého, ale stát by měl podporovat jediné stabilní prostředí, které činí člověka šťastným a spokojeným, a to funkční rodinu, v níž se kumulují vztahy emocionální, sociální, psychologické i ekonomické.

Co nového by měla Unie do českého práva přinést?
Rodinné právo, či spíše právo rodiny považuji za nejdůležitější odvětví práva, protože se dotýká každého člověka a provází ho po celý jeho život. Pokud rodina funguje, na právo nikdo ani pomyslí a studenta právnické fakulty nenapadne, že by se mu měl věnovat. Řada slovutných kolegů rodinným právem opovrhuje, ale mě desítky let v advokacii přesvědčily, že nic neničí mezilidské vztahy a duši člověka více, než když zažívá konflikty v rodině. Proto jsem nápad na vznik unie nosila dlouho v hlavě. Unie rodinných advokátů bude hájit tradiční rodinu a vysvětlovat odborné i široké veřejnosti, že rodinné konflikty má řešit mimosoudními prostředky, nikoliv za pomoci soudů a práva.

To je ovšem udivující postoj u advokáta, kterého přece právo a soudy živí. Vždyť přece advokát by měl hájit svého klienta za každé situace a až do roztrhání těla.
Léta jsem právo používala a aktivně v rodinných sporech skutečně zájmy svých klientů hájila, ale v posledních letech jsem pochopila, že soudní spory v rodinných věcech klientům štěstí nepřinesou. Na rozdíl od jiných typů sporů jsou pro ně velmi často emocionálně vysilující a po mnoha náročných letech se dočkají pouze soudního rozhodnutí, nikoliv zklidnění či zlepšení vzájemných vztahů. Proto dobrý rodinný advokát nikdy svého klienta neštve proti druhé straně, neprovokuje ho, neodmítá dohodu a nekomplikuje vyjednávání. Právě naopak – nejlepší rodinní advokáti jsou neformální mediátoři, kteří většinu potenciálních sporů urovnají mimosoudně. A takovým kolegům otevře naše unie své dveře dokořán, přesně pro ty je totiž určena.

Nepotřebuje advokát spíše zdlouhavý soudní spor, aby mu co nejdéle platil klient?
Takový advokát do Unie rodinných advokátů nepatří. Za mnou obvykle přicházejí klienti po několikaletém marném soudním boji o dítě, a teprve u mě se mnohdy doví informace, které měli vědět nebo jim jejich advokát měl říci na začátku: že totiž právo nedokáže vymoci zázraky, že není receptem na všechny rodinné spory a že hlavní úlohu při rodinném sporu nemá advokát a soud, ale klient sám. Advokát musí klientovi poskytnout nejenom právní poradenství, ale i výhled do budoucna, pravděpodobnostní odhad soudního postupu a v rodinných sporech zejména musí rodinný advokát korigovat mnohdy nesprávný úhel klientova pohledu a nesprávné očekávání. Eskalovaný spor velmi často nelibě odnese dítě a naše Unie zastává názor, že by advokát měl myslet nejenom na zájem klienta, ale i na osud celé rodiny a zájem nezletilých dětí.

Máte už další zájemce, kteří by se chtěli stát členy nově vzniklé Unie?
Okamžitě od vniku Unie rodinných advokátů jsme zaznamenali obrovský zájem o členství, a to přesto, že se našimi cíli a stanovami netajíme, naopak všude výše uvedené myšlenky publikujeme a zastáváme. Řadu let advokátům rodinné právo přednáším, a kamkoliv přijedu, vždy mezi posluchači najdu většinu podobně smýšlejících duší. Obrovský ohlas a zájem o členství mě utvrdil v tom, že nastal ten správný čas na vznik podobné platformy, v ní si advokáti mohou vyměňovat názory, rady a zkušenosti. S tím, co říkáte, však souvisí další úkol naší unie – totiž výchova a celoživotní vzdělávání. Budeme pro naše členy pořádat semináře a konference a propagovat nezbytnost specializace v našem oboru. Divila byste se, kolik zla natropí v opatrovnickém sporu neinformovaný advokát, který jinak zastupuje ve sporných věcech. Pro rodinného advokáta je specializace nezbytná a předpokládá nadstavbu z psychologie, mediace, vyjednávání i problematiky nezletilých dětí. Z tohoto důvodu naše stanovy umožňují zvláštní formu členství i soudcům, psychologům a dalším odborníkům, kteří se profesně zabývají rodinou. V dnešní právní hypertrofii je totiž iluzorní tvrdit, že je jeden člověk schopen se podrobně orientovat ve všech právních odvětvích, nebo že na sobě nemusí pracovat neustále. Koneckonců i nové vedení České advokátní komory celoživotní vzdělávání a specializaci podporuje.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde: Zbytnělá práva tatínků mnoho dobrého nepřinesla.
Comments